Deprese - návrat do práce

Za poslední dobu se toho spoustu událo. A já nějak vyšla z psacího rytmu. Tak tedy zpětně.

Rozhodla jsem se, že už nemůžu snést sedět pořád doma a čekat na zázrak. Některé dny jsem měla lepší, některé horší. Řekla jsem si, že zkusím jít do práce. Alespoň na částečný úvazek. Je fakt, že i věčné otázky rodiny, přátel a kolegů mne už dováděly k šílenství.

V noci před prvním dnem návratu do práce jsem toho moc nenaspala. Den byl dost náročný. Co jsem si představovala po měsících na nemocenské:-). Pracovně jsem toho moc nezvládla, samé zařizování, obnova hesel, návštěvy kolegů. Na jednu stranu to bylo super na druhou jsem měla strašný strach a bylo to vyčerpávající. Domů jsem přišla s migrénou a do večera vygradovala v depresi. Pocity, že to nezvládnu, že to nedokážu, že je toho moc, že jsem unavená po jednom dni, jak to budu zvládat. Navíc jsem dostala pracovní úkoly a málo jich zrovna nebylo. Měla jsem pocit, že se smyčka kolem mého krku znovu utahuje.

S psycholožkou jsme na tom zapracovali. Nemusím být přece 200%. To nikdo ode mne ani nečeká. Naopak bude dobré si vyzkoušet, nemít vše hotové, být třeba průměrná či lehce podprůměrná svým výkonem.

Docela to zabralo. I když některé dny jsou v tomto ohledu horší.

Zvládnu nyní pracovat tak půlku týdne, některé dny jsou co se týká deprese horší, některé se cítím, jako skoro zdravá, optimistická já.

Tyto dny mám hodně času přemýšlet o tom, co vlastně od života chci. Cítím, že se posouvám pozvolna dále, učím se nebýt dokonalá a závislá na pracovních výkonech.

Momentálně mám sice zrovna 4 dny horší. Nálada se během dne hodně přelévá, leze na mne navíc nějaká viróza, 2 dny jsem proležela v posteli. Nevím jestli je to zase tou depresí nebo oslabením organismu.

Linda