Mám nový blog, web a facebook!

Ahoj všem,

nakonec jsem se "uzdravila".

Rozhodla jsem se vystoupit z anonymity a inspirovat ostatní. Založila jsem projekt Zahoj DUŠI (březen 2020).

Budu ráda, pokud se stanete mými čtenáři a
najdete svou cestu ke zdraví! :-)
Postupně (projekt je zatím miminko) chci projít vše, co fungovalo a co byly vyhozené peníze.
Časem bych chtěla otevřít i on-line kurz, kde bych Vás provedla hojícím přístupem, který dává dohromady vaši pošramocenou psychiku.

Jak se mi to podařilo a jak se to může podařit i Vám naleznete na

www.zahojdusi.cz

Nebo na fb - zde

Držte mi palce,
Katy (alias Linda :-)

Jednou nahore a jednou dole

Bylo to pet dni co mi fakt psychicky bylo dobre.. Mela jsem pocit, ze se vracim do normalnosti..proste necitite pres den ten hnusny smutek, nehoni se Vam myslenky hlavou o smyslu zivota a pocit nicoty, prazdnoty..sebevrazedne myslenky..proste cista a lehka hlava.. Tak krasny pocit po tak dlouhe dobe.. Bohuzel od pondeli citim, ze to neni zase ono a dneska teda vsechny ty pocity vypsane vyse se zase objevuji... Citim se bezradna.. Musim vydrzet. Prijdou na to! Je mi lito vsech co me podporuji, ze je zase musim zklamat touto zpravou.

Od vcera Zoloft 100mg.

Linda

Nalada se lepsi? Je to mozne?

Tak beru uz skoro 14dni Zoloft. Aktualne 75mg. Ja mam pocit, ze ty smutky uz tolik nemam a ani snad ty cerne myslenky. Je to vubec mozne? Bojim se o tom vubec jen premyslet, abych to nezakrikla..proste mam strach, ze je to jen na chvilku a zase prijde ten hnus. Kazdopadne o vikendu po cinnostech i tak unava a bolest tela a svalu.. Pocit vycerpani.. Ale ta nalada!!  Vsechny me modlitby jdou jen v to jedno.. At uz opravdu je to ten Zoloft co zabere. A kdyz by to byl on samostatne, bez kombinace s dalsimi leky, tak by to byl nice bonus... Zustanme ale opimisticky realisticti..tech zachvevu tu uz bylo vice...

Zacinam 3.tyden v PCP.. Btw. Lekari jsou tu opravdu spicka! A ten pristup! I sestricek. Velka chvala..

Linda

Tyden na Zoloftu 50mg

Prvni tyden hospitalizace je za mnou..hlavni zmenou je Argofan na nule a nasazeni Zoloftu. Zatim 50mg. Je to tezke. U vysazeni se mi dost tocila hlava,  skoro jsem nemohla ani chodit. Slo mi to az do noh.  Ale za 3 dny to skoncilo.  Bohuzel se ale vratily bolesti celeho tela. Nesnesitelne. A zvraceni.  Rivotril, Atarax, Anacid na zmirneni zabira omezene.  Deprese jsou, nevidim svetlo na konci tunelu.. Bojim se,  ze to neskonci.  Mivam dost cerne myslenky. Ale nesmim to vzdat. Uz to trva dlouho. Zacinam byt hodne pesimisticka a vysilena. Podporuje me rodina a kamaradi. Drzi me manzel a tatka.  Citim se ale strasne sama. Musim bojovat musim musim. Pul roku tak dlouha doba a ja prozivam strasnou bolest... Kde ma to lidske telo brat silu,  energii, viru... Taham zbytky sil...

Linda

Prostredi mne nevyleci..

Psano na mobilu|omlouvam se za chyby

Bude to super boj. Vlastne jsem dneska po delsi dobe mela docela lepsi den, byla na propustce cely den s manzelem.  Konecne koupili boty jupi-na hory s goracem..odpoledne s kamarady.  Byla i sranda a ja se smala.  Pak zpatky na pokoj vecer.  Blby napad,  dam si prochazku. Uz se stmivalo a ty pavilony co patri k lecebne vypadaly nektere jak z hororu. No depresivni prochazka jako prase. Fuj.. Rychle na pokoj rikala jsem si. No spolubydlici divne. Zlate holky dole na uzavrenem. Jedna pani asi 40 let. Hyperaktivni. Hlucne chodi, triska vecma, dverma, proboha ja mam pocit, ze i hlucne dycha. Druha pani je opak. Ma deprese.  Byla tu vizita. Pochopila jsem, ze pani je po elektrosocich.  Chudak,  zlobi ji dost pamet z toho. Je ji tak 50. Doktorka ji dost zkousela a snazila se primet ji vzpomenout si. Bylo to strasne smutne. Chtelo se mi z toho brecet.  Radsi jsem si dala spunty a  hudbu na
 plno at to neslysim.. Strasny.. Rychle z te depky pryc. Umyt a pustit neco veseleho. Noooo prostredi me urcite nevyleci. Spoleham tedy na doktorske kapacity... a na zvyk.. A na zadanku o jednoluzak...

Hospitalizace v Psychiatrickem centru Praha - otevřené oddělení.

Nasledujici radky pisi na mobilu bez diakritiky. Omlouvam se taky za preklepy.

Uz to neslo dal. Po navyseni davky Argofanu na 225mg, se vse jeste zhorsilo. Zacala jsem mit silene stavy,suicidalni myslenky a tak odporne nutkave,ze jsem jen brecela a rikala, ze je neco strasne v mem mozku spatne.Ze me to desi. Dr. navrhl co nejdrive vysadit Argofan a zkusit Zoloft. Uz je toho ale na me moc. Ztracim nadeji,ze mi nekdo pomuze. Proto jsem se rozhodla vyhledat pomoc v PCP Praha, kde by meli byt Ti nejlepsi odbornici. Podarilo se mi i primo hospitalizovat. Muj boj s depresi tak pokracuje. Mam strasny strach,ze mi nic nezabere,ze mi nic nepomuze.

Navic muj ambulantni psychiatr polemizoval, ze podle nej se jedna o druhotnou depresi vyvolanou leky. Paraaada. Co mam teda delat?

Prvni den hospitalizace byl klasicky prozkoumavaci. Navic na vikend se slucuji oddeleni a my z otevreneho se presouvame na uzavrene. Mam z toho strach. Ale neopravnene. Sice jsme ubytovani po 4, oproti 3 na otevrenem oddeleni. Ale slecny a pani tady jsou velmi sympaticke a ohleduplne.

Noc byla nic moc,pani chrapala a ja se budila. Rano zase depresivnejsi,vtirave myslenky o smyslu zivota byly..ale snazim se je zahnat. Jsem tady a porad mam moznosti jak se vylecit!

Taky se Desné bojím dalších změn léku. Navic bez zkrizeneho nájezdu. Ale jsou to odborníci. Tak já jim budu věřit!

Zase nápisu jak bojuju. Sakrys uz pro mne přece musí nalézt ten správný lék...Aspoň, ze to sluníčko svítí..

Linda

Deprese - již půl roku a peklo pokračuje

Omlouvám se za chyby. Nemůžu to teď znovu číst a kontrolovat.

Asi jsem to zakřikla. Od pondělka je mi zase zle. Rána a dopoledne jsou nejhorší. Mám strašně smutnou náladu, pocit totálního prázdna. Jsem zoufalá, chce se mi jen brečet a nic nedělat. Jsem unavená. Je to vyčerpávající. Nechci být. Nemám sílu. Kdo mi pomůže? Od středy beru 225mg Argofanu - po telefonu poradil pan doktor. Včera jsem se cítila lépe, i jsem dopoledne něco udělala do práce. Dnes ale těžký úder.

Nechci a nevzdám to, ale odkud mám brát tu sílu. Cítím se jako troska. Nechápu jak to zvládá můj manžel, povzbuzovat, starat se o mně a o domácnost. Je to nejúžasnější člověk co znám a já mám štěstí, že je můj. Tak strašně chci být už zdravá a žít si náš život, úplně normální, radovat se z maličkostí..bože, přijde to ještě někdy?

Nevím co dělám špatně. Chodím na psychoterapie. snažím se měnit své postoje. Na nic netlačím. Užívám omega mastné kyseliny, vitamín v podobě pivovarského droždí, koupili jsme lampu na fototerapii. Připadá mi, že lékař už si se mnou neví rady. Jsou to prý silné a účinné léky a možná mám nedostačující psychoterapie..možná je to v mé osobnosti.

Přála bych si, aby mě doktoři znali před tím. Vždy veselou, vtipkující, usměvavou, extrovertní, sebevědomou. Neřeším žádné těžké situace. Mám fajn rodinu, skvělého manžela, přátelé, nestrádáme, prostě jsme si normálně žili. Ano byl na mne tlak v práci v posledních měsících, než jsem do toho spadla. Mám znaky vyhoření to ano. Ale hodně jsem toho pochopila a probrala se svou psychoterapeutkou.

Už to bude půl roku co se tak trápím. Jsem zoufalá. Nevím kam už se obrátit o pomoc. Dám cokoli, když mi někdo pomůže. Ale kdo.

Je to tedy 6 týdnů co jsem na Argofanu celkem. To, že mám opět vedlejší účinky z navyšování pominu - nadavování, pocity na zvracení, nemůžu se občas ani pohnout, aby mě nechytl záchvat nadavování.

Opakuji si. Mám se moc ráda. Nemůžu za to. Je to jen zkouška. Překonám to a budu mnohem silnější. Užiji si šťastné okamžiky pak mnohem více.

Nemám sílu ani tento pesimistický text číst. Omlouvám se za chyby.

Linda